V létě se moje dcera vrátila z ročního studia na střední škole v USA. I když se vrátila právě ve věku, kdy je velmi kritická ke všem autoritám nemohl jsem si nevšimnout, jak hodně ji rok života v cizí rodině pomohl vnímat mnohé věci s určitým nadhledem. Začal jsem rozpoznávat trochu pubrťácké rozbroje, když bojuje se svojí maminkou, se mnou nebo když se hádá ve škole s učiteli ve škole. Na druhé straně jsem si ale uvědomoval, že její poměrně kritické hodnocení naší společnosti, systému, politiky i všudypřítomné korupce je mnohem více než pubertou, ovlivněno rokem života ve společnosti, která má své hodnoty a odlišný přístup k životu a Lucka tak dostala možnost určitého srovnání. Pobyt ve Spojených státech ji byl v mnohém velmi prospěšný.
Nedivil jsem se, když mě po několika týdnech, co byla nazpátek řekla, že nechce žít v Čechách a že by chtěla i universitu vystudovat jinde než v zemi, kde je doma . Důvody, které mě ve svých devatenácti letech řekla byly bohužel natolik pádné, že jsem ji odpověděl impulsivně a docela jinak, než bych byl předpokládal.
Řekl jsem svojí ještě nedospělé dceři, kterou se pořád snažím jako tatínek opatrovat a chránit, že má právo vybrat si zemi, kde se jí bude žít dobře a dodal, že si myslím, že je hodně zemí, které nabízejí mnohem lepší perspektivu, než nabízí Česká republika.
Když jsem potom přemýšlel o svých slovech, byl jsem překvapený sám sebou. Představy svojí dcery o tom, kde chce žít mě nechávaly poměrně netečným a říkal jsem si, že na vážná rozhodnutí má ještě dost času…. Byl jsem ale zaskočený sám sebou, tím, co jsem ji řekl o perspektivách života v České kotlině. Zauvažoval jsem tedy o tom.
Až do nedávné doby jsem totiž vnímal Českou republiku jako nádherné místo k životu. Je to nejenom země hezká svou krajinou i přírodou, země relativně bohatá a místo, kde žijí velmi chytří lidé, o tom všem nemám nejmenší pochyby. Ideální místo pro život, kde by bylo možné
rozvíjet mnoho zajímavých věcí. Svého času jsme byli i centrem kultury a vzdělanosti.
Naše země přestála mnohé nepřízně osudu pře bitvu na Bílé hoře,, Rakousko-uherskou monarchii, hned dvakrát Evropa zaprodala – jednou Hitlerovi a podruhé Rusům. Nějak jsme se vypořádali i se čtyřicetiletým běsněním komunistů…
Už už se začalo zdát, že po pádu železné opony začne být „český scénář“ mnohem optimističtější. Sametová revoluce znamenala obrat a úžasnou naději. Najednou jsme měli prezidenta Václava Havla, kterého respektoval celý svět a který se stal morálním vzorem. Neočekávaně rychle jsme dohnali propastný rozdíl mezi námi a ekonomicky rozvinutou Evropy a díky Václavu Havlovi se skutečně stali i reálnou součástí vysněné Evropy. A co víc, sametovou revolucí jsme se dokonce stali ukázkou, že je možné aby došlo ke změně režimu a přerod v demokracii nastal naprosto pokojnou cestou a o několik let jsme uměli podobně pokojně rozdělit tehdejší stát a vzniklo samostatné Česko a Slovensko. To všechno svědčí o vysoké kultuře i schopnostech našeho národa. To jsou věci na které můžeme být jistě hrdí.
Žel potom se to nějak začalo zadrhávat. V době porevolučního Česko-Slovenska, kdy pobýval Václav Havel na Pražském hradě, převládal názor, že poslední handicap se kterým se ještě musíme utkat jsme my sami. Naše uvažování, sebevědomí, naše poctivost,intriky, česká vyčůranost, závist i podrazáctví …. To všechno tehdy začalo vyplavávat zejména v politice. Myslel jsem si tenkrát, že je to taková poslední vlna lidí, kteří se dostali nově k moci a přitom byli vnitřně zahnilí komunismem. Tak jsem třeba po rozpadu ČeskoSlovenska vnímal nového premiéra. Jako komunismem „umazanou“ jsem vnímal i svou generaci „Husákových dětí“ (s příchodem revoluce jsem právě dokončil vysokou školu).
Tehdy jsem věřil a věřím i nadále tomu, že naše země se musí kultivovat a až vymřou Klausové, Paroubkové, Kalouskové i Babišové, přijde generace mých dětí, která již bude brát věci v docela jiném kontextu. Určitě budou chápat, že snažení ve prospěch celku má mnohem větší význam, než podporovat korupci, krást. Snad povedou naší zemi k rozkvětu a nikoliv do pekel jako současná politická garnitura. Věřím tomu, že se tahle společnost posune alespoň o takový kus jako jsme v listopadu ´89 posunuli z komunismu.
Jsem ale smutný z toho, jak pomalu tahle změna nastává. Snad i pomalu není výstižné slovo, v posledních letech jsem doslova zhnusený. Zhnusený politikou a korupcí, která dusí naši zemi mnohonásobně víc, než ekonomická, finanční či dluhová krize. A zřejmě bude trvat náprava našeho charakteru víc než jednu generaci. Vždyť Stanislav Gross, Vít Bárta nebo Rath chodili v době revoluce na střední školu ….
Vnímám, že v politických stranách, v parlamentu, na Pražském hradě, ale i na úřadech, tam všude se zahnízdala rakovina korupce. Její nebezpečí vnímám dnes podobně jako jsem kdysi vnímal schizofrenii komunismu ale bohužel s tím rozdílem, že tehdy bylo reálné, že dojde ke změně politického systému. Korupce je ale možná v čemsi ještě nebezpečnější. Ty největší korupčníci se zaštítí právě bojem proti korupci, pravidelně se tak brání poslanci, ministři, každý premiér a dokonce i současný prezident. Žel stačí si jen trochu všímat většiny našich představitelů, poslechnout si některá jejich vyjádření. Ve chvíli, kdy dostanou těžkou otázku, začínají kličkovat , říkat polopravdy, ale často i vysloveně lhát, intrikovat a přitom jsou jejich skutečné cíle velmi sobecké, nelichotivé a mnohdy celé České republice neprospívají, ale velmi škodí…
Nemá asi smyslu vyjmenovávat ani ty nejkřiklavější kauzy. Zřejmě je to dokonce ještě mnohem horší, než jen tušíme. Novináři umějí kauzy odkrývat a často nechají nahlédnout ke skutečné podstatě věcí, jenomže ani potom se nic nic neděje. Ani ty nejzásadnější kauzy nejsou vyšetřeny, ačkoliv mohly být a tak nastává tragický obraz naší společnosti. Bývalý premiér Gross disponuje miliony, které není reálné aby vydělal poctivým způsobem a navíc je dnes dokonce zřejmé, kde a jak k oněm penězům přišel, dokonce i důkazy by mohly být k dispozici… Jsou tady zcela zřejmí viníci mnoha dalších kauz, kteří nesou zodpovědnost a důkazy z logiky věcí jednoduše existují, jen kdosi manipuluje informace. Myslím teď jen namátkou na Opencard, horolezce, který jezdí po světě zdolávat osmitisícové vrcholy, ale i další zloděje. Jiným zdolaným vrcholem je potom třeba podložená zpráva o tom, že prezidentova milost byla uplacená. Bohužel si umím spojit souvislosti a věřím tomu. Co třeba ČEZ a „ctihodný“ Martin Roman, ani jeho podvody zřejmě nikdy nevyšetří, byť informace jsou dosažitelné a dokonce ani sám někdejší generální ředitel ČEZu je nepopírá….
Výsledek korupce se bohužel promítá do mnoha oblastí a asi nejbolestivěji se projeví až s odstupem let na vzdělanosti, protože úroveň našeho školství je naprosto tristní. Způsob výuky ve školách, úroveň vyučujících i přístup k žákům je bezútěšný. A přitom – kam jinam by se mělo víc investovat než do vzdělávání a jenomže i tady se „Dobešovsky“ jen ztrácejí peníze v černé díře, koncepce prakticky neexistuje, ale dějí se takové věci jako kauza právnické faktulty v Plzi… A slova ministra školství vnímám to jako nebetyčnou ostudu. Právě tento muž, který je dokonce schopen na ministerstvo školství jmenovat nacionalistu je vysvětlením, proč chci udělat vše, aby moje děti studovali v zahraničí.
Ačkoliv jsem bytostný optimista a mám Čechy rád a nepřestávám věřit, že tuhle zemi přece jen změní moje děti a jejich děti k lepšímu. Nemyslím si ale, že v současné době je rozumné aby v této době tady vyrůstaly. Je mě to moc líto a rád bych volal ke zodpovědnosti všechny, kdo jsou s mafií v Čechách nějakým způsobem spojeni. Žel myslím si, že tato skupina lidí je natolik velká a kompaktní, že bude trvat ještě mnoho let nějaké zásadní pročistění a změna…
Je nasnadě, že určitá spravedlnost existuje. O Gustavu Husákovi či bývalých komunistických poslancích se dnes hovoří právem velmi opovrhujícím způsobem. Domnívám se, že historie spravedlivě zhodnotí i počínání dnešních nepoctivých politiků a současných nejvyšších představitelů země.
Když mě moje dcera vyprávěla, jakému posměchu byl vystaven Václav Kalus ve zprávách v americké televizi, když ukradl propisovačku, opravdu jsem se tehdy za našeho prezidenta styděl. Nešlo jen o pitomou propisovačku, vytvářel tím obraz celé naší země. Krádež propisky je ale nicotná ve srovnání s tím, že prezident České republiky otevřeně brojí proti občanské společnosti, a svoje osobní, provokativní a urážlivé názory prezentuje v roli nejvyššího představitele naší země.
Díky korupci, egu a ješitnosti mnohých politiků i jejich chamtivosti tak zase ztrácíme a ztrácíme bohužel víc než jen dekádu …..
To je tedy moje současné vidění. Za tím vším je asi důvod proč svým dětem musím dát za pravdu, že existují v této době místa, kde je vývoj mnohem pozitivnější. Začal jsem tedy podporovat svoje děti, aby vystudovaly v zahraničí a zvážily svoje síly, zda je možné s chobotnicí bojovat, a nebo rozvíjet sebe a své schopnosti a přispívat svým dílem věcem veřejným. To určitě ano, ale možná v jiné zemi, než je Česká republika….
Já sám jsem ale tady doma a mám tuhle zemi rád, má tu své kořeny i mnoho přátel. Přesto všechno mě samotnému i mojí ženě přišla už vícekrát na mysl myšlenka, jestli nežít v jiné zemi, kde je možné věřit právu, představitelům moci a kde respektují základní hodnoty…
Už ani nevěřím, že pomohou další volby, Klausův odchod, nebo nějaká nová politická strana…Tolik jsem vkládal naděje do premiéra Nečase, těžko mohou kdy volby dopadnou lépe a přesto nějak skutek utek´ …. Ta chobotnic má zřejmě pořád mnohem více síly a tak její chapadla prorůstají všude nejenom ve vládě. (Drobil, neodvolání Bárty, IZIP, Mostecká uhelná s Švýcaři….) A její chapadla je zřejmě nemožné usekávat. Co tedy může pomoci ?
Na to sám pořád hledám odpověď. Asi neztratit víru, nevzdávat se a dělat všechno proto, aby současné politická reprezentace nezničila naše morální hodnoty ještě více než doposud. A když kradou lidé na samotné politické špičce, má smysl na to poukazovat, nedovolit to a donutit je aby odstoupili. Zřejmě se blíží nový výbuch nespokojenosti ne nepodobný tomu co se stalo před 23 lety. Jen tehdy se ten scénář zdál nějak jednodušší. Bojím se, že další revoluce může ve skutečnosti znamenat velký malér… Možná že nejsmysluplnější je důsledně uklízet a dělat pořádek a nebát se a sám nekrást.